HejtmoSoft
     

Výroba vlastního PLEXI štítku


Konečně jsem se dostal k výrobě vlastního plexi štítku, proto se zde s vami podělím o svoje zkušenosti s jeho výrobou.

Chcete-li se pustit do výroby vlastního plexi štítku, musíte si především uvědomit, že pokud vyžadujete příliš složité nebo přesné tvary, nikdy toho nedosáhnete pouhým ohýbáním plexiskla rukou podle odhadu. Základem pro kvalitní výsledek je proto určitá "šablona", která odpovídá požadovanému výsledku. K jejímu vytvoření stačí dostatečně velký kus přiměřeně silného plechu. Plech je ideálním materiálem, protože se poměrně dobře tvaruje a z hlediska plochy se při zkrutu chová podobně jako deska změklého plexiskla. Cílem je vytvořit předlohu, která odpovídá tvaru, který zamýšlíme a na kterou si následně plexisklo "lehne" a vytvaruje se podle ní.

Vlastní výrobu šablony nechám na vás, stačí si s tím řádně vyhrát. Zde vidíte, co jsem vytvořil já jako základ pro svůj plexi štítek na masku 640.

Máme-li vhodnou šablonu, víme jak velký kus plexiskla budeme potřebovat. Plexi je k sehnání buď ve sklenářství(ovšem nějakém kvalitním, ve většině ho nemají) nebo ve specializovaných obchodech. Ideálním zdrojem kvalitního zahraničního plexiskla za slušnou cenu jsou firmy zabývající se výrobou reklamních tabulí. Cenově odpovídá asi 1 dm čtvereční 10 korunám při šířce 3mm.

Když sháníme plexisklo, je třeba si uědomit několik základních věcí:

  • Tloušťka. Ideální pro práci a plochy velikosti zhruba 30x30 cm je šířka 3mm, pro větší plochy je lepší použít 4 nebo 5 mm
  • Barva. Musíte si uvědomit, zda chcete, aby bylo vidět prostor za ním případně do jaké míry, Nabídka je velmi široká a proto můžete sehnat mnoho různých barev a odstínů. Důležité je, aby výsledek dobře ladil s okolím a byla ideální zmiňovaná průhlednost. Chcete-li umocnit vzhled alespoň přiměřeně vypadajících součástí za štítkem, použijte nějaký tmavý, ale dobře průhledný odstín, např čirá tmavě modrá, kterou jsem sám použil, dokáže dodat hloubku a tajemnost prostoru za ní.
  • Velikost. Vždycky je lepší vzít víc než méně, plexisklo není nic drahého a neuškodí vzít klidně o 5-10 cm na všechny strany víc, než si myslíte, že budete potřebovat.

Pokud jde o zpracování plexiskla, je možné jej řezat. Vzhledem k tomu, že plexi se rádo štípe, je nejlepší použít pilu ve které máme cit nebo takovou, která nedovoluje prudké záseky. pomalejší a přesnější způsob je použítí lupínkové pilky, ale pokud stačí uříznout kus s přesností do několika mm, je ideální list(pouze list) z pilky na železo. Výhoda použití pouze listu pilky je především v tom, že přesně cítíme, jak se plexisklo chová a nikdy netrhneme takovou silou, aby se zlomilo nebo se udělal zub. pokud jde o broušení, je to další vhodný způsob opracování, spíše pro přesnější práci, brousit můžeme buď složitě pilníkem nebo bruskou, vzhledem k tomu, že jde plast, brousí se jako všechny ostatní-velmi dobře. Dělání otvorů je asi nejsložitější a nejzáludnější věc. Otvory je možné buď propalovat horkým vrtákem hřebíkem apod.(ovšem s velmi vysokou teplotou) nebo přímo vrtat. Vrtání je nejnebezpečnější, protože pokud se vrták zakousne, je velmi snadné pro plexisklo prasknout, proto je třeba vrtat s malými otáčkami a vrtačkou, která nemá příliš velkou setrvačnost, musí se v případě zakousnutí vrtáku co nejdřív zastavit. Dobré je vrtat na nějakém měkkém podkladu.

K vlastnímu ohýbaní je třeba poměrně vysoká teplota. Ideálním zdrojem konstantního tepla dostatečného výkonu je horkovzdušná trouba(nebo v nouzi i normální ovšem s horšími výsledky) díky proudícímu vzduchu je teplota ve všech místech téměř stejná a proto nevznikají nikde neočekávaná pnutí ani místa s příliš vysokou teplotou. Šablona musí být udělána tak, aby si na ni ohřáté plexisklo bezproblémů mohlo lehnout a vytvarovat se podle ní, musí váhu plexiskla bezproblémů udržet. Plechovou šablonu vložíme do trouby a na ní položíme plexisklo tak, aby bylo jisté, že si všechny jeho části lehnou na správná místa, přesahy nejsou na škodu, protože není složité je u vychladlého výrobku oříznout. Vhodná začáteční teplota je kolem 100 stupňů Celsia, necháme na tuto teplotu ohřát troubu a prohřát plexisklo i šablonu(případně i podstavec na kterém je položená) a poté můžeme začít. Nejde v celku o nic složitého ale následující postup je vyzkoušený a zaručuje perfektní výsledek pro všechny druhy plexiskla(každý se může chovat drobně jinak). Kolem asi 140-150 stupňů začíná plexisklo měknout, proto zvyšujeme pomalu teplotu v krocích tak 10 nebo 15 stupňů a sledujeme jak se plexi chová, je dobré vždy nechat ustálit teplotu, aby se vše zaručeně prohřálo(stačí kolem 5 minut). V momentě, kdy se začne plexisklo viditelně ohýbat má zhruba vlastnosti pružného plechu, tedy nic moc, pokud chceme ostřejší úhly, ale stačí to na lehké zakřivení. Pokud měkkost nevyhovuje dost na to, aby si plexisklo samo lehlo na šablonu, teplotu zvyšujeme. Kolem 175 stupňů se již plexi chová jako papír a ohýbá se o moc snáze, při této teplotě mu již můžeme pomoct i ručně, ale vzhledem k pružnosti se kolem přechodů na rovinách oddaluje od roviny, zárověň ve větších zakřiveních nedrží takový úhel jaký mu nastavíme. Pro ručí ohýbání je ideální použít kuchyňské chňapky, kterými můžeme zároveň otírat povrch od prachu a leštit jej, z teplého plexiskla se totiž nejlépe ostraňují veškeré nečistoty. Ve třetím kroku, určeném pro nejpřesnější a nejspolehlivější vytvarování zvyšujeme pozvolna teplotu až k bodu, kdy se začíná plexi jakoby "lepit" na plechovou šablonu, tento bod nastává kolem teploty 225 stupňů celsia, teplotu je třeba dobře hlídat, protože vyšší teplota již má za následek takové změknutí plexiskla, že se začíná i jeho povrch tvarovat dle nepřesností v povrchu šablony a vnitřní strany ohybů se začínají rozmazámat ze svého tvaru. Když máme tuto vhodnou teplotu, vytvarujeme plexi přitlačením na šablonu ve všech místech, kde si ještě nelehlo. Když jsme spokojeni s výsledkem, vytáhneme opatrně plexi i se šablonou z trouby a necháme chladnout, mimo troubu chladne plexi velmi rychle, a je třeba během následujících jednotek až desítek vteřin hlídat, jestli se někde nevrací(neodchyluje od šablony) a případně tomu včas zamezit. Při vytahování je třeba dávat pozor, protože vše má taplotu kolem těch 200 stupňů a měkké plexi se chová nevyzpytatelně. Jak se dostane teplota pod asi 90 stupňů můžeme jej už klidně sundat ze šablony tvar už se nezmění. Postup se dá teoreticky opakovat, protože plexi má pořád svoje vlastnosti, ale pamatujte na to, že s každou opravou se na plexi vytvoří nové nerovnosti, nic není nikdy dokonalé. Po úplném vychladnutí se můžou okraje oüpravit běžnými způsoby(řezání, broušení, vrtání, viz. výše).

Tento postup se mi osvědčil a při správné manipulaci výsledek předčí očekávání. Vnější vrstva plexiskla je naprosto dokonalá, vnitřní je díky styku s šablonou o něco horší, ale stále je také pěkná, Pokud použijeme příliš vysokou teplotu, vlivem rozmáznutí materiálu zmatní vnitřní strany ohybů, při správné teplotě zůstanou v pořádku.

Doufám, že se vám práce s plexisklem povede stajně dobře jako mě, přeji vám hodně štěstí a trpělivosti. Tenhle výsledek jsem dostal hned na první pokus jen s několika doporučeními já:

Nekolik rad na závěr:
  • Vyzkoušejte si postup a chování plexiskla na nějakém menším kousku.
  • Pokud předpokládáte nějaká kritická místa příliš prudkých ohybů, vyzkoušejte si, jestli se tam plexi srovná podle očekávání, malý kousek vás vyjde levněji než případné znehodnocení celého velkého kusu a budete mít případně možnost přehodnostit situaci.
  • Dvakrát měřte!
  • Opatrně s regulací teploty, pokud plexisklo nic nedělá přesto, že by mělo, pravděpodobně nebude ještě dostatečně prohřáté, buďte trpěliví.